Bomber. Snídaně fotbalisty Tomáše Skuhravého v Discolandu

Bomber Tomáš Skuhravý

Bylo to jednu sobotu nad ránem, když Tomáš Skuhravý přijel kolem třetí s jedním známým, sedl si dole ve Veronice a čekal, až se zavře bar. Těsně před zavíračkou sešla dolů skupinka lidí, mluvili česky, ale s takovým tím přízvukem, který dostanete, když jste deset let v Německu.

Byli to emigranti, co utekli za bolševika a teď se vraceli ukázat, jak se jim daří. A ukazovali to nahlas. Že mají v Německu miliony, že mají fabriky, že tady všechno koupí. Já tenhle druh lidí znám. Když má někdo fabriku, tak o ní ve tři ráno ve striptýzovém baru nekřičí. Křičí ten, kdo v Německu dělá ve fabrice u pásu.

Tomáš se otočil na židli a zeptal se jich, proč tak řvou, že ho jejich peníze a fabriky nezajímají. Udělal to klidně, jako když se člověk ptá, jestli nemají zápalky. A ta parta to brala jako provokaci a šla si to s ním vyřídit. Jenže Skuhravý neměl přezdívku Bomber jen kvůli hlavičkám. Měl páru jako válec, a když vstal od baru, tak jste pochopili, proč mu obránci v Itálii dávali přednost. David Berdych mi pak řekl, že měl v tu chvíli o emigranty strach, protože Skuhravý by je srovnal se zemí, a bylo by to v novinách až v Itálii. Tak spolu s kluky zasáhli a rozdováděné kohouty vzali a vynesli ven, jak se u nás vynášelo. Jednoho po druhém, a Tomáše nechali sedět.

Jenže Tomáš nezůstal sedět…

Více v mé nové knize Sex, Disco, Svoboda!.