Existuje zvláštní druh optimismu, který vás přepadne ve chvíli, kdy stojíte pod mostem s batohem plným sprejů a jste naprosto přesvědčení, že právě dnes změníte českou popkulturu. Ne ekonomiku. Ne politiku. Jen tu malou část kolektivního mozku, která rozhoduje, jestli si kolemjdoucí řekne: „Co je to sakra Cancelman?“ Přesně s tímhle plánem jsem před měsícem rozjel vlastní guerillovou mediální kampaň.
Žádný billboard za statisíce. Žádná velká reklamní agentura. Jen pár sprejů, plakáty, foťák, kamarádi a naprosto iracionální víra, že když člověk vytvoří dostatečný chaos, někdo si toho všimne. A kupodivu… občas to fungovalo.
Centrálním bodem celé akce se stal Tešnov. Místo, které už samo o sobě připomíná kulisu z postapokalyptického filmu, kde by se Cancelman cítil jako doma.
Na jedné z legálních stěn vznikl obří panel s Cancelmanem. Žádné komplikované mural art ego. Jen tlusté černé linky, špinavý úsměv a klasická hláška: „Smrdí tu tvůj rasismus!“
Byla to směs radosti a dětského nadšení. Člověk po letech kreslení na papír najednou čmárá postavu vysokou několik metrů a připadá si, jako by na chvíli přepsal realitu.
A protože dnes už nestačí něco jen vytvořit, rozhodli jsme se zachytit celý proces skoro přehnaně filmovým způsobem. Sprejování jsme dokumentovali ze tří DJI kamer, přidali záběry z dronu a nakonec i Kajetanův foťák. V jednu chvíli to skoro vypadalo, jako bychom natáčeli dokument o vzniku nového Banksyho, přestože jsme stáli pod mostem na Tešnově se spreji v batohu a rozpočtem, za který si větší reklamní agentury nekoupí ani ranní poradu.
Samozřejmě jen dočasně.
Graffiti má jednu krásnou vlastnost. Nikomu nepatří.
Za dva dny byl panel kompletně přestříkaný. Žádné dramatické loučení. Prostě přišel další writer, potřeboval místo a Cancelman zmizel stejně rychle, jako se objevil.
A vlastně je to docela poetické.
Komiks o kultuře rušení skončil… zrušený.
Naštěstí jsme stihli něco mnohem důležitějšího než samotnou zeď. Kajetan Jablonský dorazil s foťákem a nafotil sérii černobílých fotografií, které z celé akce udělaly něco mezi punkovým editorialem a policejním spisem. Najednou nešlo jen o graffiti. Byl z toho příběh. Cancelman se proměnil v postavu, která na chvíli opravdu existovala mimo stránky komiksu. A možná právě fotky přežijí mnohem déle než samotná malba.
Další fáze byla ještě absurdnější.
Vzali jsme hromadu plakátů a rozhodli se dostat Cancelmana do ulic. Ne stylem velkých reklamních agentur, ale přes jednu sympatickou low budget underdog plakátovací partu, díky které jsme mohli zcela legálně obsadit výlepové plochy po Praze.
Během několika dnů se Cancelman objevil na pěti různých místech napříč městem. Ne proto, že bychom si mysleli, že jediný plakát prodá stovky knih. Ale protože když člověk během týdne narazí na stejného šílence na několika různých místech, začne mít pocit, že se děje něco většího. A přesně ten pocit jsme chtěli vytvořit.
Najednou se objevoval vedle koncertů, galerií, divadel nebo kulturních akcí. Vedle jmen, která znají všichni. A mezi nimi stál Cancelman se svým šíleným výrazem a řečovou bublinou lákající na komiks. Bylo skoro komické sledovat, jak tenhle pokřivený antihrdina okupuje výlepové plochy vedle zavedených kulturních akcí, jako by tam odjakživa patřil.
Celá tahle kampaň byla vlastně dost gonzo. Ne proto, že bychom něco bourali. Ale protože člověk byl zároveň autor, scenárista, produkční, marketér, nosič plakátů, sprejer, kurýr, model i vlastní krizový manažer.
Jednu hodinu sprejujete zeď. Za dvě hodiny pózujete před vlastním graffiti. Pak obíháte město a kontrolujete plakáty. Večer sedíte u počítače a stříháte reels, jako kdyby šlo o trailer na hollywoodský blockbuster, přestože rozpočet celé produkce by sotva zaplatil catering na natáčení reklamy na jogurty.
Je na tom něco směšného. Ale zároveň i osvobozujícího.
Graffiti zmizelo. Plakáty časem někdo přelepí nebo strhne. Instagram pohřbí příspěvky pod další várkou reels. Ale právě to je možná pointa celé téhle kampaně.
Nešlo vytvořit něco věčného.
Šlo na pár týdnů dostat Cancelmana z papíru do ulic, mezi lidi a do města.
Na chvíli z něj udělat městskou legendu, kterou někdo zahlédl cestou do práce, jiný cestou z hospody a další při čekání na tramvaj.
A jestli se někdo díky tomu zastavil, naskenoval QR kód nebo si jen položil otázku „Co je tohle za magora?“, pak celá ta směs spreje, plakátového lepidla, prachu z Tešnova a několika probdělých nocí splnila svůj účel.
Cancelman totiž nikdy neměl být sterilní reklamní produkt. Vždycky měl působit dojmem, že se prostě jednoho dne objevil ve městě. A stejně nečekaně zase zmizel. Jen s tím rozdílem, že tentokrát po sobě nechal komiks.
Ebook Cancelman Vol. 1