Dva roky dozadu jsem šel pouť do Santiaga a poprvé ochutnal kouzlo audioknížek. Nakoupil jsem všechny cesty Zibury, dva Moravcovy rozhovory a vydal se na čtyřista kilometrů dlouhou cestu.
Zprvu jsem se bránil jak cestě, tak samotnému poslechu, neboť kniha je symbol a zbavit se její fyzikální podoby a jakkoliv ji scvrknout je v mých očích stále tak trochu hřích, ale holt nejsme v devadesátkách a s příchodem nového milénia nespadli jen dvojčata, ale taky způsoby konzumace literárního obsahu.
Je rok 2026, knih jen v naší kotlině vychází na 40 denně a to mluvíme jen o těch fyzických. Připočtěme jejich nové formáty a jsme skoro na stovce. Denně.
Má cesta byla zahájena a já pustil prvního Ziburu. Šel jsem sice na pouť s myšlenkou, že na dva týdny vypnu hlavu od telefonu a všech neřestí s ním spojených, ale dopadlo to jako vždycky a s prvním kilometrem jsem si naservíroval osmihodinovou knížku do uší. Skrz vnitřní souboje sám se sebou jsem si to nijak neužil a poslech dokončil vlastně jen skrz zvědavost, jak píše jeden z předních českých autorů a chtěl se jím inspirovat.
Jenže pak přišel Moravcův rozhovor s Vladimírem Benešem a upřímně to ve mě zanechalo takový dojem, že tak, jako si přejeme vymazat z paměti některé filmy, bych si nejradši vymazal celý tenhle poslech, jen abych si ho moh dát ještě jednou.
Mé nadšení se ovšem primárně skrývalo za tím, kdo knížku namluvil, neboť to byl Jiří Langmajer. Ten Langmajer, se kterým spoustu z nás vyrostlo a ještě víc z nás s ním stárne.
Bože, tohle byla taková jízda, že zbytek koupených audioknížek už sloužili jen jako porovnání. A přesně tam na mě dýchnul fakt, že pokud mám někdy mít audioknížku, tak musí být namluvená minimálně stejně dobře.
A co kdyby… Co kdybych oslovil Langmajera, aby mi namluvil můj Rapovej deník?
No to by byla samozřejmě fest ultra blbost mu vůbec psát, ale stejně. Je Rapovej deník takový počin, že si zaslouží svou audio verzi? a pokud jo, tak kdo jiný, než Langmajer, měl být jejím hlasem? STN. Protože kdo jiný, než STN.
Kamarádů, kteří umí pracovat s mikrofonem, je sice víc, ale být profesionál jak v nahrávání hudby, tak podcastů, a do toho být ještě pozorovatelem a kolikrát i vystupujícím na mých rapových mejdanů již od začátku, takový člověk je prostě jen STN. A hezky to potrvrzuje i dnes už neexistující smska z roku 2009, kdy mi napsal ať nejsem debil a napíšu název jejich kapely Větší Polovina na plakát správně. Hodil jsem to tam totiž skrz úsporu místa jako Větší 1/2. Lol.
Příští dny šlapu a přemýšlím, jak by to celé mohlo vypadat. Bylo by super tam i přidat nějaký další hlas, oslovit lidi, kteří jsou explicitně v deníku zmíněni, poprosit DJs, aby dodali scratche, a prostě vymyslet to tak, aby to byl banger, který tě od začátku chytne a sem tam třeba i rozkýve hlavu. Začal jsem si vizualizovat, jak si to lidi pouští do sluchátek, když jdou ráno do práce, a nebo taky v autě při cestě na dovolenou. Tím nápadem žiju a jediný, kdo do toho teď může hodit vidle je STN, protože pokud nevyjde STN, nevyjde audioknížka. Tak jednoduchý to je.
O týden později přijíždím do Hodonína a na obědě s STNem vystřelím otázku: “Kámo, nenamluvis bys mi audioknížku?” na kterou přišlo jen: “Yes vole, to zní dobře, to dám.”. Damn!
Nastavili jsme si velmi optimistický deadline, který se následně asi osmkrát posunul. Ono to totiž není jen tak si sednout ke stolu a přečíst CELOU TŘISTA STRÁNKOVOU KNÍŽKU NAHLAS A TO JEŠTĚ TAK, ŽE SE ANI JEDNOU NEPŘEŘEKNEŠ, NIKDY NEMLASKNEŠ, NEKÝCHNEŠ, NEUJEDE TI HLAS A DO TOHO NĚKOLIK VĚT NENAMLUVÍŠ TAK, ŽE SE TI TO NAKONEC STEJNĚ VŮBEC NELÍBÍ A JDEŠ JE NAČÍST VŠECHNY ZNOVU.
Většinu z toho skoro-rok-a-půl-dlouhého nahrávání jsem nevěřil, že se to dotáhne do konce, protože jsem naživo sledoval, kolik je s mým zasraným deníkem práce a utrpení, ale pak mi přišla zpráva: “Kámo, tohle tak dál nejde. Od pondělí jedu dvě kapitoly týdně i kdybych se měl posrat. Můžeš s tím počítat. Nevylezu ze studia, dokuď to nebude ready.” a světě div se, za poslední měsíc se dokončilo přes 80 procent knížky a STN to dal jak pán.
V té době už jsem byl ve spojení i s Danielem Flaszou, se kterým jsem se poprvé setkal v rušných ulicích Bangkoku a abych mu pomohl s rešerší k jeho nové knížce Stripáče a Hampejzy, jsem s ním i nejeden stripáč a hampejz proběhl.
Když jsem se pak přestěhoval do Prahy a dostal od Dana zprávu: “Hele, vychází mi v letním čísle Respektu speciál o Thajsku a seš tam zmíněnej, nevadí ti to? Jo a jmenuje se to: Prasklá šprcka v Bangkoku.” tak jsem se jen utvrdil v tom, že vydávat jakékoliv mé příští literární díla u někoho jiného by nebylo správné, neboť s Danem očividně ještě nějakou tu srandu zažiju.
Navíc je to guru českých audioknížek, kterých u jeho nakladatelství OKRAJ vychází hned několik do roka.
STN měl hotovo a já měl na google disku 25 několika-hodinových souborů s jeho hlasem, kterýma jsem se pak půl roku probíral a vybíral pasáže, u kterých jsem doufal, že budoucímu posluchači knížku nedovolí vypnout.
Trvalo to, ale povedlo se a já začátkem roku konečně poslal finální vyčištěné stopy Jonášovi do studia Soundlab, který se pak postaral o zvukový design a dodal celému projektu šťávu. Jonáš stojí za zvukem několika desítek audioknížek a v moment, kdy jsem viděl, s jakým zapálením sedí ve studiu a každou stopu zkoumá jak kdyby nad ní měl mikroskop, jsem byl nadšenej.
STN má dobrej hlas sám o sobě, ale jakmile se ještě trochu studiově očistil, tak jsem měl chvílema pocit, že mi knížku namluvil Morgan Freeman.
Jonáš je OG a o knížce mi v průběhu často referoval, neboť sám sebe v různých pasážích našel hned několikrát. A bodejť by ne – Rapovej deník je sondou do historie a nostalgicky na duši polechtá každého, kdo dodnes pamatuje zvuk lodního zatroubení, když po příchodu domů nastartoval ICQ.
Dílo je hotovo. Je nachystané u mě v noťasu v .zipu a čeká jen na to, až se v pondělí 15. 6. rozešle všem předplatitelům a oficiálně spatří internetové světlo světa. Jestli za ním stojí tisíc hodin práce a nebo dva už nespočítáme, ale je to ***** tam!
A nevzniklo by, kdyby se do toho nepoložili všichni naplno, a za to musím vyslat ještě jeden dík STNovi, který jí vyloženě obětoval kus života, Danovi, za všechny konzultace, tlak, a propojení s Jonášem, Jonášovi, za tu všechnu magii, kterou do ní vložil, mému homeboyovi Malému za pomoc s čistkou pasáži, Peťanovi a Mikymu za obohacení o další hlasy, díky kterým není Rapovej deník monotónní, Marleymu za pomoc s propagací a Michaelovi Purmenskému za nakreslení nové obálky, neboť jsme v posledních dnech zjistili, že vzniklo něco tak krutého, že si to prostě nový kabát zaslouží.
Audioknížku Rapovej deník si můžeš předobjednat na OKRAJ shopu, kde si můžeš i zdarma poslechnout první kapitolu. Navíc pokud předobjednáš, tak druhá kapitola na tebe čeká na STNovem creathors profilu, kam dostaneš šestiměsíční přístup zdarma (kód ti přijde do emailu společně s objednávkou).
Dopředu děkuji všem za support a těším se, až dostanu váš feedback. Jsem přesvědčen, že kromě úsměvů na tváři vykouzlí Rapovej deník v mluvené podobě taky spoustu momentů, kdy na vás ze sedačky spolujezdce bude řvát vaše polovička ať to okamžitě ztlumíte, protože některé pasáže jsou tak hard, že dětem by se měly pouštět minimálně až dojdou domů s první kérkou.
Ještě jednou díku dík všem, co mou trnitou cestu sledujou a jsou na ní tak společně semnou.
Lásku všem.
