Jako první ukázku z knihy Vrtulník – Mistr Československa v rapu dávám ven část kapitoly Za vlastním pořadem v TV, kde se kromě Klipů klepů nebo Esa věnuju i kultovní show skečů Runway party. Tady je ukázka z knihy:
Byl jsem tehdy okouzlen nepřekonatelnou sérií britské skupiny Monty Python Flying Circus, kterou jsme mohli tehdy konečně zhlédnout na obrazovkách ČT. Bylo to dvacet pět let po jejím vzniku. Intelektuálně jsem na vytvoření něčeho podobného neměl. Navíc jsem byl bez sparring partnerů, kteří píší spolu a vzájemně se autorsky oplodňují, ale pomalu začalo vznikat něco, co by se dostat do porevoluční televize zasloužilo. A jelikož jsem si docela slušně vydělával i díky sponzorovaným hitparádám a diskotékám po celé ČR, uvolnil jsem 50 000 Kč ze svého na natočení televizního pilota. Dalšími, kdo mě k tomuto kroku inspirovali, byli britští komici Hale & Pace, a hlavně pak nepřehlédnutelný Jim Carrey, jehož komediální herectví ve filmu Maska, se všemi těmi přehnanými ksichty, mi doslova učarovalo. V té době jsem pravidelně hrával v klubu Piccadilly ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde jsme s Vláďou Forstem a pozdějším Runway kameramanem Vladimírem Matějem Kopeckým pilota natočili. Kromě asi dvou scének, které byly hodně přes čáru, se vše v pilotu i s hudebními klipy dochovalo a bylo odvysíláno televizí Premiéra v květnu 1996. Dopomohl tomu další člověk mého gusta, pan David Rozvald, tehdy produkční zmíněné TV. Sjednal schůzku s ředitelem Milošem Petanou, který mě znal z Novy. Bral to jako výzvu, protipól a jakousi konkurenci ke stávajícímu Esu s Terezou Pergnerovou, a mou show koupil.
Za jakýkoliv vysílací čas jsem byl samozřejmě vděčný — sobota v 17.00 (i když jednou za čtrnáct dní) se zdála být ideální. A ono jo, ovšem jen do té doby, než jsme odvysílali vánoční a silvestrovský speciál bez smířlivých klipů, které Runway party zmírňovaly. Kromě původní České sody tady nikdo nic takového předtím neudělal. Třicet minut naprosto nekorektního „tumor-humoru“ s vyloženě něžnou a milou pražskou tváří. Neboli chcaní, sraní, lízání, do kulí kopání. Pohádka pro otrlé.
Do drogerie vejde zcela VYMAŠTĚNÝ PÁN.
VYMAŠTĚNÝ PÁN: „Dobrý den. Prosím Vás, máte nějaké drogy?“
PÍ MAGISTRA: „Ne!“
Jeden z nejpitomějších vtipů, co jsem kdy slyšel (mám ho od Romana H.), stál na startu této neokoukané televizní „sketch-show“, kterou kromě hele, vole, Tele Tele (a to jen občas) nikdo dosud nepřekonal. Jak se mi to už párkrát v téhle knize stalo, budu now trochu nabubřelý a odvážím se tvrdit, že formát s písničkami a hranými, často i velmi známými anekdotami, byl tak unikátní, že to ani v Americe neznali! Jistě! Některé frky byly mezi lidmi trapně provařené, ale diváci si je zas mohli konečně užít v mém obrazovém provedení.
HELMUT WALTER: „Bylo by dobrý angažovat nějakou babu!“
MIKI: „Myslíš někoho, kdo nám sehraje pár nablbejch štětek a po natáčení nás aspoň vyhoní?“
HELMUT WALTER: „Přesně!“
MIKI: „O někom bych věděl. Je jí sice dvacet, je štíhlá, pěkná, má velký kozy, ale to snad nebude vadit?!“
Z původní čtveřice Michael V. (Vrtulník), Forst (Helmut Walter), Kopecký (Matěj) a Rozvald (Dave) se tak stala pětice, kterou v našem best období zkompletovala kamarádka z obce Kostelec nad Vltavou — Marie Šubrtová. Byla to trefa, Vláďo! Marie, díky Ti za to. Hned se bylo na co dívat a nadržených fanoušků začalo přibývat. A to i v samotném štábu. V této knize je toho málo, co si nechávám pro sebe, tak po mně nechtějte detaily.
Co vám ale prásknu, je, že jsme se dost bavili. Runway jsme natáčeli 2x do měsíce. Předtím jsme vybrali nejlepší vtipy z lidu, já přihodil pár vlastních, především švihlých zpráv, falešných reklam či hudebních parodií, a rádiem jsem i oslovil potenciální soutěžící, kteří už tehdy u mě vyhrávali desky, cédéčka nebo volné vstupenky na koncerty. První sérii Runway party vysílala TV Premiéra do konce roku 1996, a byla hodně o výjezdech do klubů v ČR, kde bylo po mém disko-vystoupení místní publikum ztrapňováno před kamerou mými potrhlými soutěžemi, jako bylo svlékání se donaha, předvádění kachny nebo opice a vrcholem se stalo vypití flašky rumu na ex!
Pro sedmnáctileté holky prostě ideální! Kecám! Přeháním! Ale né zas tak moc.
Miki: „Hezký dobrý večer tady v Piccadilly u baru, i tady na parketě. Vítejte v soutěži Malibu Dance Chart, ve které můžete vyhrát láhev Malibu! … Hurá! … Tak kdo se hlásí? Potřebuju dva soutěžící… Ááá, tak třeba ty! Jak ti říkají? … Petr? Ok… A třeba jedna dívka… Co ty? … A jméno? … Pavlína! … Super! Petr a Pavlína! … tak tady máte každý flašku Malibu, a kdo ji vypije na ex, vyhrál! … Startujeme… teď! A vy se všichni přidejte a povzbuzujte! … No táákkk… Jedéém! Ještě! Ještě! Ještě! … Áááá, Petr vyhrál! … Gratulujeme Petrovi, který vyhrál flašku Malibu a rovnou ji tady před vámi vypil na ex! Gratulujeme! … Pavlína sice celou láhev nevypila, ale i tak si užila, takže co vypila vlastně taky vyhrála… (Bléééuu…) …A co vyhrála, právě vyblila! Prosím potlesk!“
Takové soutěže byly na mých akcích celkem běžné. Zmíněné dívce bylo dost blbě a chvíli jsme se o ni i báli, ale dopadlo to dobře. Stejně jako asi rok poté v Roudnici nad Labem, kde do kulturáku dorazil plný počet diváků a já vyhlásil soutěž o vypití láhve rumu na ex. Přihlásili se jen dva soutěžící: sotva zletilý klouček, co byl zřejmě namol už před soutěží, a asi čtyřicetiletý Dežo z Ústí. Před každého jsem postavil láhev rumu a kýbl, kdyby to bylo potřeba. Než se mladík napil, Dežo láhev už vypil — a za dvě vteřiny se do kýble poblil. Co vám mám vyprávět, byl jsem mrtvý smíchy a skákal radostí, jak jsem zábavný a vtipný. Pak se to ale zvrtlo. Copak Dežo, ten byl rád, že byl rum zadarmo, tak mu ani nevadilo, že před lidma celou svou výhru zase vyhodil. Ale klouček nám po slezení z pódia lehce zkolaboval. Byla to lehká otrava a pro jistotu se volala sanitka.
Vic se dozvíte v knize VRTULNÍK – Mistr Československa v rapu.
Váš Vrtulník Michael V.
