Proč jsem se vlastně začal do Motoristů srát?
Vážení, netuším, jak dlouho ještě budu moct něco zveřejňovat na Facebooku. Dneska mi zase něco nahlásili, post zmizel, ale zatím mě Meta nezablokovala.
Proč jsem se vlastně začal do Motoristů srát? Vaděj mi estébáci, zvlášť naverbovaný z „alternativní mládeže“, a nesympatizuju s náckama, protože chtěj dělat svět jednodušším a já mám rád svět pestrej a složitej. Jednoduchej svět pro jednoduchý lidi není nic pro mě. Nejvíc mě ale štve, že zmizela „zlatá střední cesta“. Všechno se polarizuje, tvořej se dva tábory — buď jsi s náma, nebo proti nám. A co když si chci brát od všeho něco? Co když mě sere hysterická glorifikace Palestinců i to, že se z toho stala póza, a zároveň mě sere Netanjahu? Co když jsem pro přijímání běženců a zároveň mě děsí magor, co někde někoho sejme kvůli svojí víře? Co když se mi nelíbí všechno, co říká Kirk, a zároveň si myslím, že měl v něčem pravdu? Co když nesouhlasím s tím, že ho někdo zastřelil, a zároveň si říkám: to je prostě Amerika. Co když se mi nelíbí, že někdo sejmul zezadu holku ve vlaku, ale nechci kvůli tomu nenávidět každýho sjetýho černocha s dredama? Co když už nic neberu a zároveň jsem pro legalizaci? Co když nemám rád věci vygenerovaný umělou inteligencí a zároveň vím, že nezajímat se o ni a nepoužívat ji je blbost. Co se mnou a podobnejma lidma? Je tady pro nás vůbec místo, nebo bude nejlepší se někam zašít a nechat svět, ať se požere navzájem? Seru na to, abych si vybíral nějakou stranu. Nechci patřit ani k jednomu táboru. Jdu svojí cestou.
