Jak jste si někteří z vás možná všimli, chystám druhej díl Vyvrhela. Tentokrát vo cestování. A nečekejte jen nějaký exotický země, půjde i o cesty na Moravu a na Slovensko. Já nejsem žádnej velkej cestovatel a vlastně takový to heroický cestování do neznámejch exotickejch koutů je mi odporný, nesnášim hipíky a vyžaduju luxus. A protože na něj nemám prachy, tak si ten mindrák kompenzuju aspoň tím, že šikanuju místní vopičáky, což by vás mohlo bavit, těch zážitků mám dost.
Za všechny si teď rychle vzpomenu třeba na dva ochotný arabský chlapce na Maledivách, který jsem málem utopil, když se mě snažili dostat i přes moji nadváhu do loďky během šnorchlování.
Jsem typ turisty, kterej si ráno přivstane a jako správnej kolonizátor z východu si hodí na lehátko ručníček, aby si pak mohl na sluníčku spálit špek a zbytek dovolený vypadat jako nějaká tučná vařená langusta. A když se nadšenci na pláži rozněžňujou nad západem slunce, já nadávám, že je slabej signál.
Vlastně mě to sere všude kromě Thajska. Tam jsem našel, co hledám – úslužný Asiaty a luxus za dostupnou cenu. Ale nemyslete si, že jezdím do Thajska jako nějakej sex turista s permanentkou na chlamydie.
Kdepak, to já jen tak po očku koukám a pak moralizuju. A kdo si představuje, že hledám sám sebe někde v bambusový chatrči, je na omylu. Hledám tam věci co nejvíc podobný tomu, co znám z bezpečí Evropy. A ty tam naštěstí jsou. Plus masáže samozřejmě.
Já nejsem rozhodně „otevřenej novejm kulturám“. Mě kultura zajímá, jen když je v lednici. Mexiko je hnus. Srí Lanku nenávidím. Portugalskem opovrhuju. Francie? Tam snad ani nepojedu – je to směšnej národ s bagetou místo páteře. Potřeboval jsem ale do sbírky ještě jeden zářez, jednu zemi, co by mi lezla krkem, ale dalo by se to přežít.
Původně jsem chtěl do Japonska, ale pak mi došlo, že Japonsko je moc kultivovaný na moje potřeby. Všechno tam určitě funguje. To by nešlo.Takže jedu v létě na Bali. A pak dál na nějaký ostrovy kolem. Do toho dohasínajícího ráje. Všichni na to nadávaj, takže tam patřím.
Tuny plastu, špína, obří šváby a mezi tím já – nasranej, v košili s palmovym vzorem, s kufrem Samsonite, co ukrejvá zlatou nafukovací mušli, vosk na odstraňování chlupů z nosu a sprej proti lidskosti.Nebudu dávat moc detailů na socky, chci to pak vyblít všechno najednou v knížce. A věřím, že touhle cestou naplním podtitul nový knihy: „Všude hnusně, doma k zblití.“
Protože kdo neblije, nežije.
Samir Hauser