Kokain v trenkách, tričko v kalhotách

Kokain jsem měl v krvi a taky v trenkách. Jo, v trenkách. Byl pečlivě zabalený v igelitu, přilepený k mýmu rozkroku, přetažený elastickým spodním prádlem a cestoval se mnou do Prahy jako můj jediný spolujezdec.

Byl jsem high asi jako Charlie Sheen v nejlepších letech. Kdyby mě zastavila policie, sjel bych ze silnice, strážník by přišel k mému vozu, sjelo by okénko u řidiče a on by se sjel jen z pohledu na mě. I slepý by viděl, jak jsem sundanej.

Měl jsem toho dost v sobě a u sebe víc než dost, množství větší než malé, jak nám to vykládá zákon, a to jsem ani nevěděl, že za to hrozí trest odnětí svobody deset až osmnáct let, stejně jako za vraždu.

„Nevozte to přes hranice,“ varovali mě často, „hlavně to, kluci, nevozte přes hranice“. V tu chvíli jsem si myslel, že jsem nenápadný, nepolapitelný, nesmrtelný, myslel jsem si, že jsem Cocaine Cowboy, ale nebyl jsem ani jedno z toho. Byl jsem úplně mimo.

Jel jsem po dálnici A17 ve směru Dresden – Praha a čekal mě závěrečný úsek té nekonečně dlouhé cesty. Poslední přejezd přes hranici a pak hezky domů do Prahy. Jel jsem až z Rotterdamu, kde jsem si koupil půl kila koksu nevídané kvality, k tomu jsem dostal sto gramů do komise a dalších padesát jako bonus, takže jsem se docela potil.

Neříkám nic. Vezl jsem něco nelegálního, kontraband, pašoval jsem drogu, omamnou látku, kokain, který jsem kupoval od Kolumbijců v Holandsku a prodával ho především v Praze všem těm hladovým nosům, které musel někdo nakrmit.

Ach, ty nenasytné nosy. Není divu, že jsem z toho byl jak na trní, byl to adrenalin, ale zároveň to byla mise, kterou bylo potřeba dokončit. V Praze se prodával jenom shit a my jsme chtěli skutečnou kvalitu.

Byl jsem už před hranicí, tak jsem radši zpomalil na 100 km/h a dělal jakože nic. Jako kdybych se vracel z Německa z nákupů nebo jako kdybych byl pendler, co se vrací z práce. Za hranicemi na české straně stálo jedno policejní auto, ale mělo vyplá světla a vypadalo to, že policie dnes není v pohotovosti.

Nerad bych narazil na nějakou namátkovou kontrolu a snažil se cokoliv vysvětlovat strážcům zákona, nedej bože, kdyby mě začali prohledávat. Ten koks mezi mejma nohama, to není moje, pane strážníku, vůbec nevím, jak se to tam mohlo dostat, muselo se mi to tam samo přilepit, když jsem si v Holandsku někde špatně sedl. Hranici jsem přejel a policejní auto zmizelo ve zpětném zrcátku.

Přijel jsem domů a byl jsem K.O., ale dokázal jsem to, I did it. Mission accomplished. A teď už můžu začít hrát v dealování vyšší level. Krmit nosy, vydělat prachy, sjíždět se nejlepším matrem, projíždět se městem, ovládnout bary a žít si svůj narkopříběh. Ale život není hra, nejde sejvnout, žádný druhý pokus, žádný respawn.

Víc si můžete přečíst v mojí knize Muklové a Šlajsny, nebo si šlajsny můžete poslechnout jako audioknihu. Audiokniha má propracovaný sound design a je profesionálně namluvená Michalem Holánem. Když si audioknihu koupíte v OKRAJ shopu, dostanete tu nejvyšší kvalitu (320 kbps) a navíc si k audioknize stáhnete soundtrack s 15 skladbami.