Echo o akci na 17. listopad 1989
Úryvek z kapitoly Revolucionář (1989-1990) z bestselleru Ivana Jonáka Sex, Disco, Revoluce!
Známý policajt Franta z Neratovic mě požádal, abych vždy v deset večer byl u policejní ubytovny poblíž Tuzexu na Spořilově, neboť všichni policajti nacvičují nějaké cvičení a nesmí se z ubytovny vzdalovat.
No ale to oni se právě vzdalovat chtěli, takže čtyři policajti vždy vylezli z okna, po hromosvodu slezli dolů a já je odvezl chlastat do Slováče a ráno ve čtyři zase zpátky na ubytovnu.
Byla to sranda sledovat, jak opilí policajti vylezli z mercedesu a lezli pak nalitý zpátky po hromosvodu nahoru a mlácením do oken burcovali spící kolegy, aby jim otevřeli okno.
Měl jsem také všelijaký pocit z toho, že si dělám z takových lidí vlastně kamarády.
Spousta mých známých by mi to měla za zlé. Já jsem na ně koukal jako na stejné lidi jako my, mezi kterými jsou samozřejmě normální, féráci i hajzlové. Díky známostem s nimi jsem mohl načerno taxikařit a nikdo z nich si mne nevšímal. Neplatil jsem žádné pokuty, a to ani když mi naměřili 170 km/h v Praze na Sokolovské.
Sjely se na mě snad všechny hlídky z Prahy a zcela mne zablokovaly. Navíc zrovna jsem tenkrát naložil zákazníky. Chytli mě hezky při činu. Jenže mezi nimi byli mí známí, které jsem vozil.
„Kluci, nechte ho. To je náš kámoš.“ A nakonec to takhle prošlo. Někteří byli nasraní, že chytili rybu, ale museli ji pustit. Na oplátku za to jsem vozil policajty z ubytovny, poté co cvičili na nějaký zákrok v centru Prahy a pak je vozil opilé domů.
Také mě pak za odměnu občas varovali, když se chystala nějaká akce a do Prahy přijeli křupani, jak říkali kolegům z jiných měst, na které neměli vliv.
Jak jsem tak jednou vezl známé policajty chlastat a zase zpátky, tak mi zase dali echo na akci.
„Chystá se velká akce na sedmnáctýho listopadu. Radši se na to vykašli a buď doma,“ říkal mi jeden.
Druhej dodal: „A bacha, bude tu dost křupanů.“
Tak jsem čuměl doma na video. No a najednou druhý den byla média plná té jejich akce. Zmlátili na Národní studenty a národ byl rozhořčen.
Tak tohle nacvičovali, běželo mi hlavou, když jsem sledoval dokola opakované záběry z Národní. Ale vrtalo mi hlavou, jak tam dostali ty studenty. Chtěl jsem přijít na jiný myšlenky, tak jsem si jel zašukat za Vlaďkou do Vršovic, která se stala mou novou drogou.
Do sametové revoluce jsem však naplno naskočil a aktivně ji utvářel. Je o tom celá kapitola Revolucionář v mé knize. Je k dostání v knihkupectvích, online si ji můžete koupit všude, ovšem nejvýhodněji samozřejmě v shopu nakladatelství OKRAJ.
Ivan Jonák